Mistr tradiční rukodělné výroby Plzeňského kraje
Obor Řezbářství / dřevěná polychromovaná plastika
Vladivoj Hrach, Kašperské Hory
Pan Vladivoj Hrach (1965) se narodil v Praze. První kontakt s výtvarným uměním získal v lidové škole umění v Kralupech nad Vltavou, kde se věnoval malbě a práci s keramikou. K práci se dřevem ho posunula Střední lesnická škola a učiliště na Křivoklátě. Ovlivněn prací Ing. Jungmanna se zde začal věnovat řezbě dřevěných reliéfů s loveckými a lesnickými motivy. V roce 1986 nastoupil do kralupské dýhárny, kde se věnoval opravám historického nábytku a zhotovování dřevěných reliéfních plastik. Mezi lety 1993 až 1997 působil jako arteterapeut (kresba, keramika) v Psychiatrické nemocnici Horní Beřkovice. V roce 1997 zakoupili manželé Hrachovi historický dům v centru města Kašperské Hory, kam se také přestěhovali. Vladivoj Hrach získal zaměstnání na zdejší pile a profesně začal také těsně spolupracovat s místním řezbářem Karlem Tittlem, žijícím a působícím v té době na Horské Kvildě, jehož řezby mj. opatřoval polychromií. Od roku 1997 Vladivoj Hrach pod mentorským vedením K. Tittla postupně upouštěl od světské reliéfní tvorby a začal se pomalu orientovat na drobnou náboženskou plastiku. Zároveň se v oboru průběžně teoreticky dovzdělával, zejména v historii a technikách evropské slohové umělecké tvorby, lidové tvorby, ale i moderního umění. S K. Tittlem spolupracoval do roku 2000. V témže roce otevřel vlastní řezbářství a obchod na kašperskohorském náměstí. Zde od počátku společně s vlastní tvorbou nabízel i díla regionálních uměleckých řemeslníků, kupř. podmalby na skle Jiřího Honisse z Českých Budějovic, řezbářské výrobky Petra Štýse z Klatov či hrnčířské zboží z rodinné dílny Rudolfa a Martina Volfových z Kolovče. Přístup k řemeslu lze u Vladivoje Hracha charakterizovat jako metodický s projevenou inspirací známými českými umělci, např. Františkem Bílkem (1872 - 1941), Ladislavem Šalounem (1870 - 1946) či Stanislavem Suchardou (1866 - 1916), jenž zejména v moderní Hrachově tvorbě poznáváme v úmyslném nezahlazování některých stop po dlátech a v hrubším rustikálním estetickém vyznění děl. Materiálem je mu zpravidla lipové dřevo. Na předem připravený špalík předkreslí či (častěji) nalepí papírovou kreslenou či fotografovanou předlohu v příslušném měřítku. Většinu dřevní hmoty odebere frézou či vrtačkou a dále pracuje již s ručními dláty. Mistrným způsobem ovládá také techniku klasické křídové polychromie. V případě autorských prací používá akrylové barvy, u rekonstrukcí či na restaurovaných dílech se vždy snaží o dodržení původních řemeslných postupů a užívání původních barev. Při polychromování používá jak tradičního postupu vrstvení barev od světlých tónů po tóny tmavé, tak vlastní postup při kterém za podkladový nátěr užívá barevné odstíny tmavé (převážně palisandr) a přechází do odstínů světlých. Plastiky tak získávají charakteristickou hloubku barevnosti, pro autora typickou. Díky svým znalostem a dovednostem v oboru polychromie je Vladivoj Hrach též oslovován k revitalizacím a opravám dřevěných plastik, zejména s náboženskou tématikou, a přestože sám nedisponuje restaurátorskou licencí, jeho konzultace využívají ostatní řezbáři i licencovaní restaurátoři. Zřejmě nejznámější realizací, na které Vladivoj Hrach spolupracoval s kašperskohorským truhlářem Jiřím Brožem, je skříňový kašperskohorský betlém na profilované masivní lavici, instalovaný v přízemí místní radnice (2012). S rozměrem 4,5 metru na délku je v současnosti označován za největší skříňový betlém u nás. Biblický příběh narození Ježíše Krista je v (částečně mechanizovaném) betlému zasazen do reálií Kašperských Hor a to nejen typickými architektonickými památkami (dílo J. Brože), ale současně s tím také množstvím nejrůznějších figur, z nichž některé jsou řezány dle skutečných obyvatel města (dílo V. Hracha). Betlém je postupně doplňován o další části a každoročně také o nové figurky. Vladivoj Hrach má dva syny a dceru, z nichž ani jeden dosud o otcovo řemeslo nejeví profesní zájem s ambicí pokračovat v živnosti. V současné době tedy řemeslné znalosti a zkušenosti přímým následovníkům nepředává, ačkoli možnost v řemesle zaučit i jiné zájemce neodmítá.
foto: Jan Kavale
