Mistr tradiční rukodělné výroby Plzeňského kraje, obor Kovářství
Miloslav Trefanec, Čínov
Pan Miloslav Trefanec (1942) se narodil a žije v Čínově, malé vesnici nedaleko Klatov. Kouzlo kovářského ohně mu učarovalo již v raném dětství a jeho touhou bylo vyučit se kovářskému řemeslu. V letech 1957–1961 se učil v oboru kovář a podkovář. Tři měsíce v roce trávil na Zemědělském učilišti Mšené-Lázně, okres Roudnice nad Labem, devět měsíců se věnoval vlastnímu řemeslu. Tuto praxi absolvoval na statku v Novém Čestíně, okres Klatovy. Vzhledem k tomu, že při statku existoval velký chov koní, byla značná část výuky věnována podkovařině. Vlastní kovařina byla zaměřena především na opravy vozů a zemědělského nářadí.
Po základní vojenské službě pracoval jako kovář na Školním statku v Klatovech, u Státních meliorací v Klatovech, ve Strojní traktorové stanici v Klatovech. Byla to bohužel léta krize a přerodu kovářského řemesla: takřka vymizela podkovařina, z kováře se spíše stával strojní zámečník. V této době si pan Trefanec vybudoval doma malou dílnu, kde si zkoušel a osvojoval staré technologické postupy kovářského oboru. Chtěl, aby výrobky měly i kus duše svého tvůrce, aby to nebyly předměty z anonymní sériové velkovýroby.
V 80. letech se stal zaměstnancem Okresního stavebního podniku Plzeň-sever, Závodu pro obnovu památek. Byla to firma, která se v západních Čechách začala zabývat opravami nemovitých kulturních památek. Z větších zakázek připomeňme mříže ochozu věže kostela sv. Bartoloměje v Plzni a okenní mříže klášterního objektu Státní vědecké knihovny v Plzni.
Počátkem roku 1990 si zažádal o oprávnění k podnikání. Ve skromných dílenských podmínkách začal se samostatnou živností a snahou především vyhovět přání zákazníka, ale hlavně chtěl obnovit a podržet tradici a životaschopnost kovářského řemesla. Postupně si svépomocně vybudoval novou dílnu se slušným vybavením.
Ve snaze o získání dalších zkušeností a dovedností potřebných pro uchování tradic technologie kovářského řemesla se pan Trefanec nikdy nebránil konzultacím, setkáním a výuce u kovářských mistrů. Tradiční je účast na přehlídce Hefaiston – setkání uměleckých kovářů na hradě Helfštýně a v Chanovicích na Dnu řemesel. Nezapomenutelné zážitky má spojeny se „zkušenou“ u opravdu lidového kováře a muzejníka, písmáka a kronikáře Václava Votavy z Předslavi (1914–1993).
Kovářská práce Miloslava Trefance je výhradně založena na ručním kování, pouze při tvarování některých velkých a masivních materiálů používá buchar. Ruční kování je práce velmi namáhavá, zdlouhavá a náročná na zručnost kováře. Pokud se týká technologie kovářské výroby pak p. Trefanec precizně ovládá všechny způsoby tvarování kujného železa: prodlužování, zakulacování (přetváření materiálu na osmihran a pak na kulatinu), osazování (na konci výkovku osazení jiného tvaru), pěchování (na konci výkovku, či v jiné jeho části větší, tlustší tvar), ohýbání (ostré a dokulata), probíjení (zhotovování otvorů ve zpracovaném materiálu), přesekávání, provlékání (náročná technologie pro kvalitní konstrukci mříží a vrat), torzírování (kroucení čtyřhranné tyče do spirály), zhotovování šišek (základní a oblíbená ozdoba kovářských prací – z jednoho drátu, z více drátů, rozsekáváním tyče), zhotovování volut, skružování (stáčení materiálů do kruhů), překládání (materiálu přes sebe tak, aby tvořil na jedné ploše rovinu), štěpení, zhotovování třmenů (spojení materiálu bez nýtů a svařování), tepání, nýtování, zhotovování objímek a spon, sváření v ohni (tento způsob svařování používaný v minulosti se v dnešní době téměř nepoužívá).
Od roku 2002 se Miloslav Trefanec pyšní titulem Nositel tradice lidových řemesel.
foto: archiv Vlastivědného Muzea Dr. Hostaše v Klatovech, příspěvkové organizace (autor Jan Kavale), archiv pana Miloslava Trefance
