Mistr tradiční rukodělné výroby Plzeňského kraje
Obor Tradiční stavební kovářství
Jiří Wallner, Plzeň
Pan Jiří Wallner (1955) se vyučil základnímu kovářskému řemeslu na Středním odborném učilišti Škoda Plzeň — obor strojní kovář v letech 1970 — 1973. Po vyučení pokračoval od roku 1976 v témže učilišti v pozici mistra odborného výcviku a současné absolvoval Střední průmyslovou školu strojní v Plzni a doplnil si požadované pedagogické minimum. V době, kdy se učiliště pod závodem Škoda přecházelo pod jiné školy, začal pracovat od roku 1992 jako soukromá osoba ve vlastní firmě: Kovářství Jiří Wallner. Od roku 1993 spolupracoval a učil žáky Středního odborného učiliště uměleckořemeslné výroby družstvo Profum v Praze.
Své pedagogické i profesní zkušenosti začal od roku 2008 předávat jako mistr odborného výcviku oboru Uměleckého zpracování kovů v učilišti Střední školy a Základní školy v Oselcích, kde působí až do současnosti. Neustále pokračuje ve vlastním sebevzdělávání, například v roce 2011 absolvoval studijní program celoživotního vzdělávání v rámci projektu „UNIV 2 KRAJE" pořádaným Univerzitou Palackého v Olomouci zakončený osvědčením - kvalifikovaný lektor.
Pan Wallner má dílnu s veškerým potřebným technickým vybavením pro práci tradičními technologickými postupy, které zároveň kombinuje s moderními přístupy. Věnuje se jak výrobě a opravě standardních předmětů (zemědělské nářadí, kované mříže vrat a brány, mříže okenní, okrasné ploty, drobné užitkové předměty), tak i zhotovování speciálních zakázek vyráběných podle zadání a přání zákazníka (např. výroba damascenské oceli, zbraně pro šermířské skupiny) a dále rekonstrukcemi a repasováním historických artefaktů nebo jejich dochovaných fragmentů (dveřní závěsy, balkonová zábradlí, lucerny, mříže). Při své práci čerpá nejen z odborné dobové literatury odpovídající danému tématu, historickému období i patřičným technickým postupům, ale i z vlastních zkušeností a citu pro kvalitní řemeslo.
Pan Wallner nejčastěji používá při své práci klasické kovářské postupy: prodlužování, rozšiřování, pěchování, sekání, osazování, ohýbání, probíjení materiálu, prosekávání otvorů, štěpení, tepání za studena i za tepla, zkrucování (tordování), rovnání a dokončování povrchů, spojování (kovářské sváření, svorkování, nýtování), dále kalení a používání povrchové úpravy jako je modření, brynýrování, cínování atd.
Je-li však součásti repasovaného předmětu např. zámek, dokáže jej také repasovat i opravit, nicméně zámečnické zakázky samostatně přijímá velmi výjimečně, protože se snaží držet především cesty tradiční kovařiny a dodržuje etický kodex při pracovních postupech kovářského řemesla. V rámci sympozií vytváří také vlastní volnou tvorbu. Ukázky vyrobené ve spolupráci s kolegy nalezneme ve veřejných prostorech například v Botanické zahradě v Plzni (květ orchideje) anebo v ZOO v Plzni (plameňák).
Takřka po celý profesní život předával své zkušenosti žákům, nejen v rámci své oficiální práce, ale také v rámci své vlastní firmy, pro niž získal od Ministerstva zemědělství osvědčení Pracoviště pracovního vyučování, umožňující provádění praxe. Své práce prezentuje také na webových stránkách vlastní firmy.
V učilišti, kde působil na počátku své pracovní kariéry, se podílel na celostátním zpracování metodických příprav pro výuku a mistry ručního a strojního kování. V současné době je odborným konzultantem závěrečných maturitních prací či kresebných podkladů pro realizaci školních zakázek. Vyučuje také v rámci rekvalifikačních kurzů pro dospělé.
Ke kovářskému řemeslu přivedl mnoho žáků, kteří dále pokračovali i v oboru uměleckého kovářství a restaurování - například David Štanc nebo Jiří Oplt, s nímž spolupracoval do roku 2010. Společně pracovali na několika významných zakázkách, jako bylo restaurování mříží, okapů, nebo schodišťového zábradlí pro komplex budov Matematicko fyzikální fakulty UK v Praze nebo rekonstrukce kovaných luceren nad vchodem Divadla Josefa Kajetána Tyla v Plzni.
foto: archiv pana Jiřího Wallnera
