Mistr tradiční rukodělné výroby Plzeňského kraje, obor Hrnčířství
Martin Volf, Koloveč
Hrnčířská tradice rodiny Volfů začíná rokem 1785 a udržuje se až dodnes. Navíc se hrnčířské řemeslo předává z otce na syna již po sedm generací a nikdy nebyla v tomto rodě výroba přerušena.
Martin Volf přicházel do styku s hrnčířským řemeslem od raného věku. Dá se říci, že v dílně svého otce Rudolfa doslova vyrostl. Otec ho sám řemeslu naučil ve všech jeho podobách. Předal mu nejen návyky a dovednosti řemeslné, ale i názvosloví, jakož i veškerou technologii výroby keramiky. Tj. tradiční přípravu hlíny, barev i glazur.
Formálně a souběžně s vyučením u otce Martin Volf absolvoval Střední průmyslovou školu keramickou v Bechyni, kde v roce 1990 ukončil studium maturitní zkouškou v oboru technologie keramiky. Po ukončení studia okamžitě nastoupil a spolu s otcem Rudolfem rozjeli společně podnikání ve výrobě keramiky. V roce 1995 společně začali budovat Muzeum techniky a řemesel.
V roce 2010 byl Martin Volf oceněn titulem „Živnostník roku Plzeňského kraje“, za držení rodinné tradice a vybudování Muzea techniky a řemesel.
V roce 2015 byla v rámci muzea utvořena samostatná expozice k historii výroby kolovečské keramiky, která je volně přístupná v rámci trvalé výstavy vyráběné keramiky. Prezentaci svých výrobků Martin Volf soustřeďuje hlavně v prostorách obchodu, který přímo sousedí s dílnou, kde se keramika vyrábí a je ve stejné budově jako Muzeum techniky a řemesel. Obchod se nachází v přízemí a v prvním patře nad ním. Tam je mezi výrobky umístěna i expozice pojednávající o historii výroby kolovečské keramiky.
V rámci prohlídky muzea je i návštěva původní hrnčířské dílny, kde Martin Volf pořádá komentované prohlídky s ukázkou práce na hrnčířském kruhu.
Hlavní výrobní program dílny tvoří tradiční červenohnědá a od roku 1990 také modrá kolovečská keramika, o jejíž obnovu ve výrobě se zásadním způsobem zasloužil Martin Volf. Její výroba zanikla na počátku 20. století snad ze dvou důvodů: jednak se neujala u zákazníků a jednak byly zakazovány olovnaté komponenty povrchových úprav. Olovnatá barviva byla nahrazena novými barvami s odpovídajícím atestem a na rozdíl od hnědé keramiky se na usušené nádoby nanáší nátěrem. O tyto inovované výrobky byl poměrně velký zákaznický zájem. V současnosti jsou produkovány i keramické výrobky dalších barev.
Martin Volf poskytuje metodickou pomoc jak začínajícím, tak pokročilejším hrnčířům a keramikům. Dává i individuální hodiny práce na hrnčířském kruhu. Také vychází vstříc jak sběratelům, tak badatelům v oblasti lidové keramiky a tradičních lidových řemesel.
Dále předváděl svoje dovednosti např. v Národopisném muzeu v letohrádku Kinských v Praze, v Muzeu Chodska a také na akcích pořádaných Plzeňským krajem.
Zároveň se v rámci muzea věnuje péči konzervační a restaurátorské a osobně prezentuje dalších 67 vystavených řemesel a živností.
Martinovi Volfovi ještě stále pomáhají v omezeném rozsahu, který je dán věkem, rodiče Rudolf a Libuše Volfovi a významnou měrou též jeho manželka Eva, která se plně zaučila a zvládá celou technologii - věnuje se všem přípravným pracím a hlavně malování keramiky.
Martin Volf má tři děti, kterým se snaží své znalosti a dovednosti předat, aby rodinná tradice žila i nadále. Syn Martin (*1996) zatím cestu k řemeslu nenašel a pracuje v jiném oboru, ale dle svých možností pomáhá. Dvě dcery, Martina (*2002) a Eliška (*2006), se teprve s řemeslem seznamují.
foto: archiv Muzea techniky a řemesel Koloveč
