Mistr tradiční rukodělné výroby Plzeňského kraje
Obor pletení z proutí, borovicových loubků a smrkových kořenů (včetně košíkářství)
Jan Šup, Kocourov
Jan Šup (1953) je vyučený zedník. Po základní vojenské službě, kterou absolvoval v letech 1973–1975, se začal intenzivně věnovat košíkářské práci (výrobky ze zeleného proutí), kterou se naučil od svého otce a která se stala jeho velkým koníčkem.
Vrbové zelené proutí se řeže v době vegetačního klidu od listopadu do konce února, kdy má pro pletení nejvhodnější vlastnosti. Proutí se roztřídí podle délek, sváže do otepí a nechá se na volném prostoru vymrznout. Třídí se podle kvality a délky. Zelené proutí je lepší nechat usušit až do jara. Těsně před pletením se 10 dní máčí. Ze syrového proutí košík rychle vysychá a ztrácí na objemu a košík je řídký a není pevný.
Sebevzděláváním a experimentováním Jan Šup postupně obohatil původní techniku o pletení z vařeného loupaného proutí, které se mu zdálo být zajímavější (vyrábí ale z loupaného i neloupaného proutí). Na loupání je potřeba připravit rovné a hladké pruty. Pruty se vaří 6–10 hodin. Hned po vyjmutí z vařící lázně se loupou. Po oloupání se nechá proutí vyschnout a poté se váže do otepí. Před vlastním pletením se máčí. Výrobky z oloupaného proutí jsou pevné a lehké.
Dále pokračoval ve vzdělávání a zdokonalování vlastní technologie. Získával další poznatky o pletení a zaujala ho výroba košíků z borových loubků. Zjistil, že technologii výroby z borovicových loubků ovládá pan František Janda (*1941) z Lehoma u Strážova, vyučený zahradník a nadšený samouk v oboru košíkářství, který roky pracoval jako mistr odborného výcviku na Střední zemědělské škole v Klatovech. Ten jej po osobním setkání, rád, že bude mít nástupce, technologii naučil. Na přípravu borovicových loubků je základem kvalitní borovicové dřevo. Loubky se štípou z běle, což je obvodové dřevo kmene borovice, která roste pomalu a má hustá léta. Nejlepší jsou borovice rostoucí v písčité půdě.
Kmen borovice musí být rovný a bez suků. Musí se naštípat na čtvrtky. Poté se čtvrtky naštípou na tzv. kláty. Borový klát se upraví na šířku borového loubku. K jeho výrobě se používají železné klíny, struháč a ostrý nůž. Do klátu se zařízne nůž, oddělí se jedno léto a plynulým tahem se pak oddělí tzv. proutek – loubek.
Základem pletení je dno uspořádané do tzv. šlajsek, což jsou silnější loubky. Na samotné pletení se používají slabší loubky. Kosterní šlajsky se opletou při dně slabšími loubky. Horní okraj košíků se ukončuje věncem, těch jsou různé typy. Ručka košíků se tvoří z kosterních šlajsek.
Podobná je práce ze smrkových kořenů. V této technologii pletení se vypracoval pan Šup sám jako samouk. Postup přípravy smrkových kořenů se podobá přípravě borovicových loubků k pletení. V první řadě se musíte domluvit s majitelem pozemku, zda vám povolí na jeho pozemku smrkové kořeny najít. Nejlépe se vyhledávají na okraji lesa při louce, kde jsou mokřady. Místem by neměla projíždět žádná technika. Kořeny nesmí být přejeté a ani narušené, jinak ztrácí na hodnotě a nedají se zpracovat.
Příprava smrkových kořenů začíná u kmene stromu, kde se obnaží zemina či drn a najde se vhodný kořen, který se nevětví. Nesmí být příliš silný. Vhodná je síla kořene do 3 cm. Poté je kořen třeba trhavým pohybem zlehka popotahovat. U rozvětvení se kořen uřízne a odstraní od kmene. Z kořene se odstraní za „syrova“ kůra. Takto připravený kořen lze začít štípat. Nožem se zařízne do středu kořene a plynulým tahem se rozdělí na dvě poloviny. Z každé poloviny se připraví jednotlivé loubky široké podle potřeby. Technika pletení je stejná jako u pletení košů z borovicových loubků. Loubky ze smrkových kořenů jsou houževnatější, pružnější a pevnější oproti loubkům z borovice, což je jejich velkou předností. Proto se používají hlavně k výrobě hospodářských košů. Koše pletené touto starou technikou jsou vyhledávané hlavně u chalupářů.
foto: archiv pana Jana Šupa, archiv Vlastivědného muzea Dr. Hostaše v Klatovech, PO (autor: Jan Kavale)
