Mistr tradiční rukodělné výroby Plzeňského kraje, obor Hrnčířství
Rudolf Volf, Koloveč
Rodinná tradice rodiny Volfů je impozantní. V archivních materiálech nalezneme předky pana Rudolfa Volfa v čp. 1, kteří se věnovali hrnčířskému řemeslu: /I./Lambert Wolf – /II./Kašpar Volf – /III./Václav Volf – /IV./František Volf – /V./Rudolf Volf – /VI./Rudolf Volf. První vzpomínky Rudolfa Volfa na hrnčířskou výrobu jsou od jeho dvou let života. Celé období dětství chápal rodinné řemeslo jako zdroj obživy. Před ukončením základní školy si již byl vědom rodinné tradice i povinnosti zachování typické hrnčířské technologie v uvedené obci. V období pozdního feudalismu, a to přes těžké ekonomické ztráty a následky Třicetileté války, nastal na Chodsku pronikavější rozvoj hrnčířského řemesla, jež se soustředilo ve třech městech: Domažlicích, Hostouni a Kolovči. Kolovečské hrnčířství již počátkem 19. století přesahovalo svým významem regionální rámec a patřilo mezi nejvýznamnější hrnčířská střediska v Čechách. Obdobím vrcholu výroby lze označit 60.–80. léta 19. století. Rychlý úpadek nastal asi před sto lety, kdy smaltované nádobí a zákazy užívání levných olovnatých glazur vytlačily rychle a nezadržitelně hrnčířské zboží z trhu. Těsně před První světovou válkou klesl počet hrnčířů v Kolovči na 50 %, po světové hospodářské krizi ve 30. letech 20. století pracovalo v Kolovči již jen pět hrnčířských dílen a v roce 1938 pak pouze tři. V roce 1945 pokračovala ve výrobě poslední hrnčířská dílna, a to právě Rudolfa Volfa z čp. 1. Pod tlakem státní politiky musel starší bratr František (*1937), vystudovaný keramik, odejít do průmyslu. Otec Rudolf Volf musel ještě pracovat v JZD. Až teprve v roce 1955 vstoupil do výrobního družstva Chodovia (založeno bylo v roce 1920). Mladý Rudolf Volf se po roce 1958 vyučil v oboru, po smrti otce dal pole zemědělskému družstvu (r. 1967) a plně se věnoval rodinnému řemeslu, vědom si skutečnosti, že chce a musí pokračovat v této výrobní tradici.
Dne 9. října 1975 přiznala Komise pro posuzování odborné způsobilosti pracovníků a mistrů umělecké výroby (Národní 30, Praha 1) na návrh Ústředí lidové umělecké výroby panu Rudolfu Volfovi titul „Mistr lidové umělecké výroby“.
U hrnčířské výroby pana Rudolfa Volfa oceňujeme především vysokou estetickou a užitnou hodnotu produkce výrobce, který užívá tradičního materiálu na zhotovení výrobků, tj. místní hlíny a barviv připravovaných dle rodinných, resp. tradičních receptur. Při výrobě uplatňuje tradiční tvarosloví předmětu a také dodržuje úpravy, dekor a barevnost odpovídající tradici. Při své výrobě opakuje tradiční vzory a předlohy. Technologie výroby spočívá ve zpracování hlíny, která se před vytáčením prohněte – „prodělá“, z hliněného těsta se oddělí hrudka, upraví se do tvaru nízkého komolého kužele a nahodí do středu kruhu. Ve velmi řídce rozdělané hlíně si hrnčíř během vytáčení namáčí ruce, kousky hlíny a nářadí. Hotový výrobek se po vytočení odřízne a dá vyschnout. Dobře vysušené výrobky se potahují (namáčením) žlutavou hlinkou. Po zaschnutí se zdobí bílou, černou, či zelenou barvou. Vymalované zboží se předpaluje v peci, po vychladnutí se glazuje a vypaluje podruhé tzv. plným ohněm. Rudolfu Volfovi nejdříve s výrobou pomáhala matka, později manželka Libuše (*1950), která zvládá celý rozsah hrnčířské výroby, ale specializuje se především na malbu. Syn Martin (*1972), absolvent Střední průmyslové školy keramické v Bechyni, je nyní provozovatel rodinné firmy, která vznikla v roce 1988 ihned po platnosti legislativního ustanovení, jež umožňovalo drobné podnikání na základě rozhodnutí tehdejších místních či městských národních výborů. Martin Volf zvládá taktéž celý rozsah výroby kolovečské keramiky stejně tak jako dcera Ivana (*1975), provdaná Leitlová, taktéž absolventka Střední průmyslové školy keramické v Bechyni.
Rudolf Volf je od roku 2001 držitelem titulu Nositel tradice lidových řemesel.
foto: archiv Muzea techniky a řemesel Koloveč
